Pojďme čalounit
Vidět jak vzniká něco hmatatelného, něco co je krásné a taky funkční. Pojďme židle a křesla opravovat. Radujme se z toho, co jsme vytvořili.
Vystudovala jsem univerzity v Česku i Anglii a pracovala v kanceláři. Poté co se mi narodily děti jsem věděla, že se do kanceláře vrátit nechci. Hledala jsem projekt, kde mohu uplatnit svoji kreativitu.
Jednou mi kamarádka popisovala, jak těžké je najít čalouníka, který by jí očalounil kuchyňskou lavici. Buď jí nebrali telefony, nebo nabízeli dlouhé dodací termíny. A to mě zaujalo. Začala jsem si o čalounění zjišťovat více.
Našla jsem si čalouníka, kterému jsem začala zdarma pomáhat. Byla to výborná zkušenost. Rozhodla jsem se vyučit čalounicí. Přihlásila jsem se na školu a po roce získala výuční list.
Hlavní motivací bylo dělat něco, v čem vidím smysl. Práci, ve které využiji svoje talenty a nadání. Něco, za čím si budu stát a budu mít chuť o tom každému říct. Po zkušenosti z kanceláří jsem si velice přála tvořit něco hmatatelného, vidět výsledky své práce.
Dílnu mám ve staré vilové čtvrti v Tišnově. Dům, který teď s mým mužem opravujeme, patřil mým prarodičům. Dílna stojí hned u lesa, pod kopcem, kde se nachází tišnovská rozhledna. Je tu krásně.